Z výpovede kpt. Jána Staneka v nemeckom zajatí

...
Dochádzalo také často k bojovým potyčkám mezi partyzánskymi skupinami a armádou. Partizáni vedli zdržovací boje a vyhýbali se otevřenému boji. Partizánští velitelé byli v podstate nezkušení vojáci nebo dobrodruzi. Scházel im jakýkoli taktický výcvik a znalost zbraní. Jejich hlavní úkol spočíval v rabovaní a plundrování.

Morálka a bojová připravenost povstalecké armády:

Slovenská armáda nebyla morálně a vojensky připravena k provedení povstání, zejména k vedení bojů proti německým jednotkám. Rozhlasové řeči Čatloše a Malára otřásli v prvních dnech povstání podstatně náladu mezi mužstvem. Frontoví důstojníci a vojáci nechtěli o dalším vedení boju ani slyšet. Najvětší část povstalecké armády nevědela zač a pro koho mají bojovat a neznali pozadí povstání. Po prvotním nadšení následoval otřes a deprese. Morálka u slovenské armády klesla již před začátkem povstání značně a ještě se zhoršila, když přišli první neúspěchy. Také korupční hospodaření v důstojnických kruzích zůstalo zachováno, dokonca částečně se ještě zhoršilo. Při vážném pozorování vojenské situace a poměru by musely vedoucí osoby bez dalšího dojít k názoru, že se slovenskou armádou nelze provést žádné vojenské povstání.

...
Během svého pobytu v Banské Bystrici jsem dostal ty nejhorší dojmy. Armádní štáb byl naprosto neschopný vést dále jednotky a nebyl s to, zvládnout další vývoj. Ve městě se zdržovalo mnoho důstojníků a židů, kteří vedli povalečský život, ačkoli jich bylo nutně na frontě.

...
V povstaleckém území byly patrny další úpadkové zjevy. Množili se politické spory mezi obyvatelstvem a armádou. Obyvatelstvo došlo k názoru, že autonomní stát je ohrožen, jestliže komunisté dosáhnou vedoucího postavení, rozhlas a tisk dávali falešené zprávy o situaci na frontě, vláda v exilu a spojenci nezajistili očekávanou podporu a panoval všeobecný názor, že ve slovenském povstání se opakuje druhé varšavské drama.

Židé se roztáhli všude tam, kde nehrozilo osobní nebezpečí. Také protekce kvetla jako nikdy před tím. Na povstaleckém území se rozšířili všechny zlořády, které znamenají urychlený rozklad státního života.

...
Povstalecká armáda mohla mít podle mého odhadu po zhroucení povstání asi 4. až 5.000 mrtvých. Asi 15 000 důstojníků a vojáků se asi ještě zdržuje v lesích, protože mají strach dostat se do německého zajetí. Nepřátelská propaganda rozšířila během povstání a i po něm zprávy, že Němci zastřelí nebo pověsí každého důstojníka a vojáka, který se dostane do zajetí. Také se říkalo, že asi 400 zajatých slovenských důstojníků bylo dopraveno do tábora u Malacek a tam zahnání na minové pole. Při tom prý většina důstojníků přišla o život. Dále se tvrdilo, že rodinní příslušníci včetně detí důstojníků a vojáků, kteří byli v povstalecké armádě, byli zastřeleni nebo odvezeni do koncentračních táborů. Stále znovu se tvrdilo, že Němci prý nebudou dodržovat ustanovení ženevské konvence. Sliby, které Němci dělají, prý přece jistě nedodrží.

Slovenský národný archív - Fond bývalého AÚML ÚV KSS, spomienky J. J. Staneka